ČZ 150C, rok výroby 1953, familiérně Zuzka. Koupená přímo v Mototechně v Moravském Krumlově kdysi dávno krátce po měnové revoluci. Majitelem byl náš známý, který si později pořídil silnější Jawu a Zetku dal mému dědovi, který z ní chtěl udělat traktor. Tehdy to byla běžná praxe a taky bylo dost těžké určit, která z motorek bude vlastně ceněná a která ne. Stejně jako dnes, nikdo neví, který z Japonců bude za pár let zajímavá motorka nebo skončí v propadlišti dějin. Ale to jsem odbočil.

Naštěstí Zetku zachránil taťka, kdy na ní chvíli jezdil s mamkou a která ji pojmenovala Zuzka – říkávalo se většinou Zetka, ale to bylo dost neurčitý, takže z nějakého důvodu Zuzka. Jeslti to je po nějaké osobě nebo jen tak už mamka neví. Pak ale přišel brácha a Zuzka skončila na dalších 20 let v garáži. Ovšem taťka asi věděl a celou dobu platit pojištění, tudíž do dnešních dob máme původní značky, ne ty evropské plachty.

Jakmile si brácha udělal papíry, vzpomněli jsme si na Zuzku a vytáhli ji z garáže. Na chvíli chytla, ale stejně ji brácha dotlačil špinavej a nasranej domů, kde se zprovoznila více a jezdilo se na ní. Do doby než se pokazil motor, který jsme si netroufli sami spravit, tudíž šel do opravy kamsi… A skončil tam tři roky. To už jsme se i s bráchem naštvali, popohnali opravu a rovnou si i řekli, že Zuzku dáme do pucu – všechno sundat, opískovat, očistit a spravit, nově nalakovat a nachromovat.

A s takovouto motorkou začít pomale jezdit po okolí. Kolem komína, na srazy a po roce první fakt delší cesta byla za spolužákem na Slovensko až na Štrbské Pleso. Zkušenost vynikající a určitě jsem v tom chtěl pokračovat. Až to dopadlo tak, že jsem se rozhodl vyrazit po ose do Paříže a odtud kousek do Londýna a dopadlo to na výbornou – Paříž, Londýn, West Kent Run.

No a zbytek už se popisoval více a najdete jej tady na stránkách, na motorkářích.cz nebo v časopise Motoroute…