Papuchalci nekončí, již včera jsem si objednal jízdu lodí kolem ostrova i s výkladem. Kocábku jsem čekal větší, každopádně kapitán řízek, s každým z nás si podal ruku a začal svůj výklad o své práci a o hejnách ptáků na ostrově. Ukazoval nám i fotografie nejčastějších, kdy měl u každé jazykovou mutaci, včetně češtiny. Při tom manévroval na centimetry od skal a zároveň výborně přednášel.

Hlavní atrakce opět papuchalk, jeho vzlety z hladiny jsou suprové, plácá si to tam křídlama a nohama dost dlouho než se mu podařǐ vzlétnout. Plavba proběhla kolem celého ostrova a krásně na nás peklo sluníčko, tak jsem byl rád, že mohu opět sednout na Zuzku a vyrazit zas dál. Ale klucí papuchalští, určitě se nevidíme naposled!

Další zastávka, směr Trolltunga. Cesta z Runde probíhala normálně až do momentu kdy jsem vjel do tunelu pod fjordem a celé mi to přišlo jak cesta do pekla – 4 km dolů 10% klesáním na neutrál, které bylo v té tmě nekonečné. To by bylo z té veselejší nory, jenže nahoru samo to stejné – 4 km a 10%. Tohle mě utvrdilo v tom, nejet skrz 24 km tunel s kruháčem uprostřed, který by byl oklikou po cestě. Člověk v tunelu prd vidí, je mu zima a v mém případě nemá tolik čistých kalhot.

Večer jsem si svůj bivak rozložil hned vedle typické norské chaloupky s mechem na střeše, dal si medicínu a spokojeně usnul. Medicínu včetně růžového štěstí, jak přes celý den peklo sluníčko, na lodi jsem chytnul asi malý úžeh/úpal a od odpoledne mě bolela hlava jak střep.

Dnes najeto: 170 km