Natěšenej jak malej Jarda jsem vstal brzy, hodil do sebe snídani a vyrazil do Kaprunu. Už tam na mě čekala, tak jsme jen schovali Zuzku před rozmary počasí, byly mi předány klíčky a je to Tvoje.

Následují mé zcela subjektivní pocity a nálady, neboť jsem v životě nebyl celý den na motorce takového objemu a velikosti.

Na manipulaci na místě to je nehorázná kráva, těžká a vysoká, takže jsem měl co dělat abych to udržel v napřímené poloze. Nasedání je taky porod, nechápu ty pidi-mužíky co na tom v pohodě jezdí a sotva dosáhnou nohama na zem.

Otočit klíčkem a nezvykle místo startpáky použít tlačítko startéru a boxer pode mnou to boxuje zleva doprava. Kupodivu bez vibrací. S rachotem a lupnutím tam zařadit za jedna a vyrazit na cestu. Nechápu jak to ti kucí opálení z Mnichova dokážou, ale opravdu po rozjetí se ta všechna váha někam ztratí a celý stroj je ovladatelnější jak moje Zuzka. Občas mi přišlo že člověk stačí jen pomyslet že chce doleva a ono to začalo doleva zatáčet. Vysmátej jak lečo jsem zamířil zpět na penzion, kdy jsem chtěl jet chvíli v doprovodu borců z Budějovic, ať mi ukážou zhruba jízdní stopu, protože výkonově je GéeSo sakra někde jinde a kupodivu to i brzdí. A bez zkušeností s takovou mašinou jsem se chtěl trošku naučit od zkušenějších.

U mýtné brány jsme byli vzápětí a nahoře skoro taky coby dup. Kluci ještě hodně fotili, což jsem si já odbyl včera, tudíž jsme se pod vrcholem rozloučili, oni směřovali na Stelvio, já na přehradu Malta.

Cestou jsem zkoušel co tahle brambora dokáže a náklony až na stupačku, akcelerace s pomocí kontroly trakce, telever, ESA, všechno fungovalo na výbornou a kucí z BMW by ze mě asi měli radost, protože se mi ten stroj začínal líbit čí dál tím víc. I ten tempomat, kterej mi zprvu přišel na motorce jako totální nepotřebná vychytávka, jsem si vyzkoušel a na delší nutné přesuny po rovinách to bude pro mnoho riderů příjemná věcička.

Malta placená €10, ale nahoru k přehradě to bylo v porovnání s Glocknerem hezčí, alespoň co se silnice a variability týče. Vracečky nad údolím, vracečka v tunelu, bomba. Z pohledu GéeSa mě i překvapilo že jsem dával pod kotel i supersportům předemnou, otázka jestli to bylo strojem nebo mým bezmozkem…

Až po dojetí na Maltu se člověk ohlédne zpět a uzří tu nádheru, údolí které hrr projel a nevšímal si pořádně svého okolí kterým projel. Tohot už jsem si všiml při výjezdu na Glockner, na Zuzce jsem opravdu kochal a viděl snad všechno co v okolí Hochalpenstrasse je, na GéeSu jsem měl stále uči před sebou ja silnici a “pouze” si užíval samotnou jízdu a krásné zatáčky, ale ty panorámata byly někde vzadu a nehrály takovou roli. Je-li to dobře či špatně, toť fylozofická otázka.

Na Maltě jsem si odpočinul na vyhlídce, kdy odspod foukající vítr byl po čase nepříjemný a vyrazil jsem zpět po klikatících se silničkách. Chtěl jsem si udělat nějaké foto mě na Bavoráku, tak jsem našel pěknou vracečku, nainstaloval foťák a první várka nevyšla, rozmazané. Tak druhá a na semaforu sundávám nohu že se pomalu otočím. Jenže řidítka zavírám až příliš a jak je GéeSo lehká motorka, na nějaké udržení skrz mé šmatravé koleno kašlu a ustlávám si na asfalt… A je to f piči, brambora na válci, motor běží a se zařazenou jedničkou se stále točí kolo. Vypínám motor a jediný na co myslím je kurva, kurva, kurvaaa. Adrenalin pracuje a já to naštěstí sám bez pomoci zvedám na kola, ujišťuju se že nic nikde neteče a zkouším nastartovat, kdy naštěstí vrčí v pohodě.

Naštvanej sám na sebe, vyčerpanej nasedám a jedu pro foťák a zjistit škody – odřená hlava motoru, odřená krytka na řidítkách či jak se to jmenuje, spojková páčka, zrcátko. Jinak asi nic. Celkově jen škrábance, ale i tak jsem naštvanej a doufajíc že to nebude drahý. Sic bylo v ceně pojištění, ale otázka na co všechno. V neveselé náladě pokračuju dolů pomale bez blbostí, ale stejně mě charakter té motorky donutil zas za to vzít a vychutnat si tu sílu.

Od druhého semaforu jsem si tak užil jízdu až do města Malta s kolegou na Bavoráku za mnou, sic bych za ty všechny přestupky byl asi do konce života bez řidičáku, ale stálo to za to a vyloženě do nebezpečných situací jsem nešel, kór s vědomím na čem sedím a další incident jsem nechtěl mít na svědomí. Veškerá ta síla motorky je jen a pouze o hlavě řidiče, nikoho ani ničeho jiného.

Zpátky na Hochalpenstrasse, kde u Edelweiss pršelo, tak jsem aspoň vyzkousěl Rain mód a vyhřívané rukojeti – panečku, to je věcička, to chci na Zuzku! 🙂 Pak už jen pomale dolů kopcem k mýtné bráně a vrátit Báwo zpět na místo. Zavolali jsme i menežerisovi o tom co se stalo a že to zítra pořešíme.

Na penzion přijel Liborův a Veroniky známý Jirka, tak opět bylo veselo.

Celkem najeto na Báwu asi 380 km.